Jaromír Beránek: Byl bych rád, kdyby se Praha stala inspirací, i v oblasti AI

Jak vstřícná jsou města jako Londýn, Paříž, nebo Barcelona, která jsou ve smart technologiích o poznání dál, ve sdílení svého know-how?

Obecně je vůle spolupracovat a dělit se o informace v duchu otevřených dat, ať už je to londýnský Datastore nebo projekt Infoshare v Helsinkách. Barcelona staví svůj koncept Smart City na konkrétních technologických řešeních, která jsou logicky šitá na míru místním podmínkám a kontextu, a není tak úplně snadné je přenést do dalších měst. V posledních letech je patrný trend, kdy se města odklání od hmatatelných hardwarových řešení, jako jsou třeba chytré lavičky, a naopak se snaží podporovat vývoj softwarových služeb a práci s městskými daty skrze datové platformy.

Proč mají být vlastně města chytrá?

Díky smart technologiím se města mohou občanům, ale i celé městské komunitě, více zpřístupnit, poskytovat jim lepší služby, shromažďovat všechny důležité informace na dosah ruky a přinášet více příležitostí, kdy se mohou občané aktivně podílet na změnách ve městě. Příkladem může být jeden z pražských pilotních projektů, který senzoricky monitoroval zaplněnost kontejnerů na tříděný odpad. Znalost těchto dat a jejich vhodná interpretace může pomoci s optimalizací svozu odpadu, což ve výsledku znamená kvalitnější veřejný prostor a zároveň výrazné snížení nákladů města. Velmi neotřelé využití městských dat se objevilo na jednom hackathonu pár let nazpět, kdy soutěžní tým přišel s nápadem vizuálně informovat o obsazenosti vlaku metra před jeho příjezdem do stanice, a umožnit tak lepší rozprostření nastupujících cestujících. Nejde ale jen o údržbu a chod infrastruktury – chytrá města by měla také spojovat lidi a zlepšovat komunikaci mezi občany a institucemi. V této oblasti Praha provozuje třeba aplikaci Změňte.to, jejíž nevýhodou ale je, že se komunikace tříští na úrovni městských částí. Existuje i aplikace Praha svítí od Technologie hlavního města Prahy, kde mohou lidé nahlásit, že jim v ulici nesvítí lampy veřejného osvětlení. Zajímavých projektů existuje mnoho, ale důležité je, aby se shromážděné informace dostávaly na správná místa, kde budou adekvátně zpracována.

Je pro vás důležitější cenová efektivita a udržitelnost chytrých měst, nebo je hlavním kritériem vylepšení kvality života občanů?

Myslím si, že to nejde úplně oddělit. Pokud občané vidí, že pro ně radnice něco konkrétního dělá, město se pro ně rázem stává atraktivnějším a mají zájem v takovém prostoru trávit více času, což znamená, že v něm i déle platí daně. Druhou stranou mince je pak šetrné zacházení s městskými rozpočty, což se v Praze daří pomocí vize spojené s digitalizací agend, která šetří práci úředníků i čas občanů. Za ty ušetřené prostředky se pak dá agenda Smart City popohnat třeba výstavbou nových tramvajových tratí, cyklostezek nebo i udržitelného a dostupného bydlení, kterého je v Praze dlouhodobě nedostatek.

Do jaké míry by měly do řešení chytrých měst vstupovat soukromé subjekty?

Do budoucna se dá očekávat, že firmy budou více finančně přispívat do veřejného prostoru a budou mít výrazně větší vliv na to, jak to ve veřejném prostoru vypadá, a to i s cílem zajistit si samy pro sebe kvalitní zaměstnance. Ze strany města je důležité nastavit pravidla podpory inovativních projektů a partnerství a přijít s jasnou vizí, která by měla být výsledkem konkrétní spolupráce. Jedním takovým projektem jsou například samoobslužné výdejní boxy e-shopů nebo třeba takzvané pračky vzduchu, které plánujeme instalovat za účelem pročišťování vzduchu do dopravně zatížených a znečištěných ulic. Takových aplikací a řešení do budoucna bude přibývat, takže město by mělo být schopné hrát i roli partnera pro soukromý sektor a určovat si, co očekává, že na jeho území bude vyrůstat.

Praha prostřednictvím operátora ICT využívá datovou platformu Golemio, která shromažďuje informace například o svozu odpadu nebo kvalitě ovzduší. Jsou tyto platformy plně využívány?


Určitě ne, a to i přesto, že nabízejí už přes sto různých datasetů. Od loňského roku provozujeme i vizualizační a popularizační portál Pragozor, který pražská data prezentuje graficky. Kvalitní jsou vstupy v oblasti dopravy či kvality ovzduší, ale v některých sférách lze data získávat jen velmi obtížně, nebo vůbec. Určitě by bylo zajímavé znát informace o počtu turistů v jednotlivých lokalitách nebo mít lépe zmapovány podnikatelské příležitosti napříč městskými částmi, takhle detailní informace ovšem chybí i samotné městské radě. Naše datová platforma se hodně využívala – a stále ještě využívá – v kontextu pandemie, kdy díky datovým vizualizacím máme poměrně dobrý přehled, jak se situace vyvíjí v jednotlivých městských částech. Máme k dispozici model zaplněnosti lůžek v nemocnicích, ať už se jedná o běžnou nebo intenzivní péči. Na Golemiu můžeme sledovat i průběh očkovací strategie hlavního města Prahy, takže nám pomáhá k efektivnější distribuci očkovacích látek pro očkovací centra, která jsou spoluzřizovaná hlavním městem Prahou. Na druhou stranu se nedá očekávat, že budeme mít plošně dostupná data všude, ale minimálně v případě městských společností je budeme schopni analyzovat a zveřejňovat.

Existuje možnost využívat tato data komerčně?

V Londýně se z toho stává projekt s potenciálem byznysu v objemu několika set milionů liber. V Praze však startupů, které by stavěly byznys na otevřených datech z Golemia, máme zatím relativně málo. V případě většího zájmu se dá uvažovat i o tom, zda by dávalo smysl, kdyby některé datové sady město dávalo k dispozici za poplatek či komerčním subjektům účtovalo jejich zpracování, které je často náročné. V jádru by ale měla zůstat veřejná data vždy k dispozici zdarma.

Jaká by měla být Praha za deset let? Co by měla nabízet občanům?

Myslím si, že by Praha měla mít vlastní vizi, neměla by se upínat k předobrazu nějakého jiného města, ať už v Evropě nebo ve světě. Měla by sama dobře vědět, za čím jde. A pokud bych měl tu vizi popsat ze svého pohledu, tak by Praha měla navázat v co nejlepším slova smyslu na to, co jí bylo historicky dáno do vínku. Měli bychom se snažit z Prahy udělat město v co nejvyšší míře vzdělané, kulturní a bohaté. Měla by být inovativnější, konkurenceschopnější a atraktivnější pro talenty ze zahraničí. Měli bychom se zbavit nálepky levného města, kam se jezdí za laciným alkoholem, a naopak nabídnout perfektní služby pro náročnou klientelu a kongresy.

Jak se k tomu může Praha propracovat?

Myslím, že nás nemine poměrně velký balík investic do vzdělávání a infrastruktury, třeba do vysokorychlostních železničních tratí, ve kterých Česká republika stále zaostává, nebo do výstavby dostupného bydlení. Byl bych také velice rád, kdyby se Praha opět stala inspirací pro ostatní – a myslím si, že takovou roli mohou sehrát třeba naše aktivity v oblasti umělé inteligence. I zde můžeme navázat na naši historickou tradici a snažit se propagovat silné příběhy, ať už literární – Franz Kafka, Karel Čapek – nebo třeba i pověsti a legendy, jako je ta o Golemovi, což je vlastně také bytost s umělou inteligencí, či odkaz alchymistů z dob Rudolfa II. Díky tomuto silnému dědictví, které je přítomno v celém historickém jádru města, můžeme dávat technologiím a inovacím povědomou tvář a nabízet lidem, kteří sem přijíždějí, nejen fungující inovační ekosystém, ale také silné propojení s kulturou.

Zmínil jste umělou inteligenci. Na ní jsou založeny mnohé technologie, například i ty, které mohou omezit soukromí jedince. Jak se k tomuto použití staví Praha?

Nepřísluší mi mluvit za celý magistrát a zástupce jednotlivých politických stran, mohu nabídnout jen pohled Pirátů, pro které je téma ochrany osobních údajů a soukromí jednou z priorit. Troufám si říci, že s digitální sférou máme o něco více zkušeností než politici tradičního střihu a ohrožení soukromí vnímáme jako výrazně větší riziko. Dáváme si proto pozor na to, abychom vědomě či nevědomě nepřispívali k tomu, že Praha bude špehovat, odposlouchávat nebo monitorovat své občany. Někdy před rokem a půl jsme se vyjadřovali k tomu, že státní policie chtěla ve větší míře využít městský kamerový systém ke sledování Pražanů pomocí technologií pro rozpoznávání obličejů. Říkáme, že je racionální obávat se budoucího zneužití podobných technologií, a je proto třeba být ve střehu. Z mého pohledu je také důležité trvat na tom, aby byla podobná data zpracovávána jen za velmi přísných podmínek, po co nejkratší nutnou dobu, lokálně, a s co nejdůkladnější anonymizací a agregací.

V jakých situacích bychom tedy jako občané měli zbystřet?

Obecně si myslím, že v Evropě postupujeme správným směrem, který nevede k narušování občanských a lidských práv. Měli bychom se ale výrazně ohrazovat proti tomu, kdyby někdo chtěl pod rouškou protiteroristických opatření či národní bezpečnosti rozšiřovat rozsah sbíraných dat. Jsem například velkým odpůrcem trendu, kdy mnohé pojišťovny chtějí do automobilů instalovat krabičky, které budou sledovat, jestli řidič jezdí třeba defenzivně nebo mimo nějaké od kancelářského stolu vymezené parametry. Měli bychom naopak usilovat o co nejvzdělanější společnost, kdy budeme sami schopni dělat kvalifikovaná rozhodnutí, a postavit se tendencím směřujícím k uniformní společnosti, v níž nebudeme sami rozhodovat vůbec o ničem. Pak se totiž může velmi snadno stát, že nebudeme ani ochotni nést za cokoli ze svých rozhodnutí zodpovědnost. A to bych považoval za nebezpečí a velkou chybu.

Měli bychom se výrazně ohrazovat proti tomu, kdyby někdo chtěl pod rouškou protiteroristických opatření či národní bezpečnosti rozšiřovat rozsah sbíraných dat.

Uvažuje se třeba o davovém sledování, například při vypjatých fotbalových zápasech?

Je to složitá otázka. Myslím si, že bude hodně obtížné najít zlatý střed a správnou odpověď. Je dost možné, že se náš pohled na tuhle problematiku bude vyvíjet i několik let. Asi bych odpovídal opatrně, že technologie v takových oblastech a v takových situacích jsou namístě, protože mohou usnadnit práci policistům, kteří by tu práci jinak museli dělat sami. Za podmínky důsledné anonymizace, přísného respektování soukromí všech zúčastněných a nerozpoznávání tváří, to dává smysl třeba za předpokladu, že dojde k dřívějšímu vyhodnocení nějakého rizikového chování a bude možné díky tomu předejít třeba zbytečným zraněním nebo škodám na zdraví a majetku. Osobně bych ale stále preferoval, kdyby na ulici stál živý policista nebo člen antikonfliktního týmu.

Kde vidí současný magistrát místo umělé inteligence v rámci fungování města?

Ve spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy a jednou právní kanceláří spouštíme projekt na e-pokuty, jehož cílem je mimo jiné přispět k digitalizaci a automatizaci přípravy podkladů pro rozhodování o udělování pokut za dopravní přestupky. Tam umělá inteligence poslouží jako užitečný nástroj, ale konečné rozhodnutí bude muset ze zákona vždycky učinit konkrétní úředník. Ona výhoda tkví zejména v úspoře času nebo v eliminaci rutinních úkonů. Neměli bychom se ale zbavovat konečné odpovědnosti, která leží na konkrétním člověku, protože v oblasti výkonu veřejné správy a samosprávy má každý z nás možnost bránit se odvoláním nebo i správní žalobou proti nesprávnému úřednímu postupu. A ve chvíli, kdy bude rozhodovat umělá inteligence nebo robot, kteří dost možná ani nezdůvodní, proč se zrovna tak rozhodli, bychom o tuto možnost přišli. Zatím je tedy příliš brzo říkat si, že bude všechno fungovat čistě automaticky, to je ještě hudba hodně vzdálené budoucnosti, k níž se budeme muset propracovat mnoha politickými a etickými diskuzemi. Mě osobně baví být při tom, protože věřím, že společným úsilím dokážeme svět měnit v lepší místo k životu.