AI hudba s lidským srdcem

Titulní obrázek byl vygenerován v Midjourney (příkazem: „jazz orchestra performing ai generated music“).

Podobně jako umění, o němž už jsme mluvili dříve, patří i hudba mezi oblasti, na které si lidé neradi nechávají sáhnout. Pravda, s technologiemi je hudba spjata odjakživa – těžko si představit orchestr bez nástrojů, operu bez klavíru či posezení u táboráků bez akustické kytary. Vždy jsou však za melodii, rytmus odpovědní lidé, i když tvoří za pomoci softwaru.

Živý koncert studentů Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka nám ale odhalil velmi nadějný potenciál algoritmů. Volba žánru byla naprosto logická. Jazz invenci a neotřelost láká a vyžaduje, lépe tak snáší neobvyklé tóny sestavené algoritmy.

Pryč s monotónností

Vygenerovaná skladba sama o sobě nebyla perfektní. V plně elektronické verzi byla znát jistá „nelidskost“, chce se říci studenost, celé skladby založené na GPT-2. Algoritmus měl také tendenci místy vytvářet sekvence not, které by reálně nešlo zahrát.

Úprav ale museli studenti provést relativně málo. Pro živé vystoupení šlo například o přestavbu skladby tak, aby zahrnovala jakýs-takýs refrén, který lahodí lidskému uchu a je pro naše vnímání hudby důležitý. Umělá inteligence zde zastala „dělničinu“ hudby. Člověk poté skladbě dal její výslednou podobu.

Koncert AI jazz na Fakultě informačních technologií ČVUT 6. října 2022. Zdroj: ČVUT v Praze, Výpočetní a informační centrum 

Jsou to první krůčky do světa algoritmy generované hudby, o to však důležitější. Prozatím vynechme muziku, kterou by plně vytvářela AI. Představte si ale hudebníka, který má silný refrén, motiv písně a dobrý text, jen mu chybí nápady, jak svou kreaci umně proložit.

V tu chvíli by klidně mohla nastoupit na řadu technologie – ergo AI.

„Je zajímavé sledovat, čemu všemu se dnes říká umělá inteligence, a kde všude může najít taková umělá inteligence uplatnění,“ řekl ke koncertu na ČVUT David Pešek, technologický skaut a vyučující v oblasti podpory podnikavosti a inovací. „Stále více se přesvědčujeme o tom, že umělá inteligence plně nenahradí lidské zdroje, ale nahradí je pouze ve vybraných úkonech, kde není zapotřebí kritického nebo tvůrčího myšlení,“ uvedl dále Pešek.

Velmi dobře tím shrnul podstatu druhé počítačové revoluce, jejíhož zrodu a postupného vzestupu jsme svědky. Všeobjímající pojem AI, umělá inteligence, neznamená jakési nahrazení člověka strojovým myšlením. Naopak. Jde o podporu toho, co člověk umí nejlépe – tvůrčí, kreativní, logické a smysluplné činnosti, která pomůže odstranit monotónní, méně důležité oblasti, kde lidský dotek zapotřebí není nebo kde stačí jen jeho dozor.

Algoritmická hudba do výtahu

Užitek mohou chytré algoritmy najít tam, kde stačí jen velmi jednoduchý hudební podkres a kde skladby nepotřebují sofistikovanost, pečlivou kontrolu či tvůrčí myšlenku. Namátkou lze označit obchodní domy nebo čekárny a dodat můžeme třeba i podkres při čekání na řadu v telefonickém rozhovoru.

Bude AI do budoucna součástí tvorby symfonií, soundtracků k různým médiím či hudebních alb? Lze se smysluplně domnívat, že ano. Bude je ale tvořit sama? Spíš ne. Už jen proto, že by takové tvorbě chyběla zmiňovaná „lidskost“. I ten nejlépe naprogramovaný algoritmus má stále jen takové limity, jaké mu člověk dá. Nic jiného ani není na křemíkových technologiích možné.

Jednoduchou hudbu AI stvořit dokáže. Není to tak těžké – služby jako Jukedeck nebo Amper Music něco takového zvládnou, stačí jen algoritmu poručit, jaký chcete žánr, náladu, tempo hudby, nástroje, délku a podobně. Na firemní prezentaci či YouTube video to postačí. Na profesionální tvorbu to ovšem není. Výtvorům chybí „srdce“.

Rébus autorství 

Jednou z klíčových otázek v AI hudbě zůstává legislativa. Kdo je autorem hudby vytvořené z většiny algoritmem? Kdo drží právní otěže? Lze například onu AI žalovat za porušení autorských práv?

Soudy už se této problematice aktivně věnují (nejen v hudbě). Středobodem snah je samozřejmě AI (a žalobní) velmoc – Spojené státy americké. Vlastní opatření ale připravuje i EU. A jako v obdobných případech zřejmě představí podrobnější legislativu jako první, zatímco v zámoří se budou držet svých oblíbených precedentů.

Jak ukazuje praxe a spory mezi živými a lidskými autory, rozhodně se nejedná o nic jednoduchého. Rozhodnutí o duševním vlastnictví nejsou pouze o technologii a právu, ale také o filosofii.

Kdo je tedy autorem, kdo vlastní duševní práva a čí je autorství? To jsou otázky, na něž snadná odpověď neexistuje. Nakonec to bude primárně o konsenzu a vnímání reality spíš než o hmatatelné pravdě. Tak už to ale s novými technologiemi bývá a první dětské krůčky si právě užíváme.

Jako obvykle, ani tentokrát se není třeba bát o budoucnost (hudby). Bude krásná a stroji podporovaná, nikoli jimi řízená.